O knize: 2008 / Působivý korpus dopisů od Adamoviče Chinnovovi (1909–1996) je dalším velmi cenným zdrojem pro dějiny „pařížských nót" a emigrantské literatury vůbec. Adamovičovy dopisy Činnovovi jsou v podstatě dopisy zakladatele „pařížské nóty" jejímu synovci. Činnov byl přívržencem „nóty“ pouze v nejstarším, pařížském období. Poté, co se přestěhoval do Německa, do rozhlasové stanice „Liberation“ (později „Svoboda“) a poté odešel do USA, se od druhé poloviny 60. let stále více vzdaloval od poetiky „not“ k riskantním experimentům. Adamovičovy dopisy obsahují poznámky o nesouhlasu s Chinnovovými aspiracemi a on píše jemně, ale vytrvale o svém vytrvalém odmítání inovací pro inovace. Chinnov, čím dále, tím více pokračuje v experimentech a stále více se vzdaluje poetice „pařížské noty“. Adamovič, který ho nadále vysoce hodnotí jako básníka a „mistra“, ho stále více chválí „obecně“ a stále méně si všímá celé jeho oblíbené básně, raději mluví o jednotlivých řádcích Pro Chinnova jsou léta korespondence začátkem nového období v jeho životě a díle a pro Adamoviče - jakési shrnutí, závěrečná kapitola krátké historie „Pařížské poznámky z knihy: „Je-li v zahraničí vůbec možný zázrak... “: Éra 50. let. v korespondenci ruských emigrantských spisovatelů. M., 2008. C. 11–96.